Prokrastinování s obálkou a nové obrázky z hororu Hypnotizuji obrázek v notebooku, v jedné ruce hrnek kafe, v druhé cigáro. Sedím doma, protože v restauracích nám už dávno zakázali kouřit a na zahrádku už je moc zima. Před sebou mám poznámky z kurzu Photoshopu, jak si nastavit písmo, abych udělala titulek na obálku knihy. Vybouchl…

Obrázek pro obálku je na světě! Tak je to tady! Jupííí! Jako obvykle byl ale začátek nelehký… Psala jsem panu Kellerovi vícekrát, ale bohužel se neozval. Jak už jsem psala v minulém příspěvku, jeho koláže se mi pořád moc líbí, ale co se dá dělat. Vrátila jsem se k modelu „udělej si sám“…

Přečti si úryvek ze sci-fi „Symbolion a Město bez hvězd“ Poezii Lawrence Ferlinghettiho mám ráda už od školy. Psal i prózu, ale tu jsem bohužel nečetla. V hlavě mi utkvěl poslední verš z jeho básně, který mě inspiroval k napsání jedné kapitoly románu, který si můžete přečíst níže. Co by si o tom myslel Lawrence…

Intimní lunapark v hlavě Básně jsou vždy intimní, o něčem osobním, co se nás dotýká. Intimnější než próza. Kolik intimity snesete přenést na papír, neřku-li na obrazovku monitoru? Kolik odvahy, než své básně někomu ukážete? Pravda, záleží samozřejmě na tom, o čem píšete. Když píšete o tom, že je venku hezký…

Někdo by mohl říct, že i když jsou tyhle mé básně rozdílné, jsou vlastně všechny stejné. A měl by pravdu:–〉 Jsou na stejné téma, mají podobnou atmosféru, jsou kratinké, bez názvu a vůbec se nerýmují:-〉 Psala jsem je většinou ještě na gymnáziu a nejsem žádná básnířka. Tenkrát ani teď. Napsala jsem…