Každý z nás v nich může slyšet něco jiného – a to je v pořádku.
Proto vám vždy nejdřív dávám čas najít vlastní odpověď – najít svůj vlastní poklad.
Moje vysvětlení přichází až později – aby se vám nepletl klíč s pokladem 😊
Tady najdete můj pohled na symboly – tak, jak ke mně přišly.🌿
Vidět svět z výšky neznamená jen být nad věcí. Znamená to dívat se s nadhledem – ale zároveň zůstat v srdci přítomný.
Teprve když se naše části propojí, jsme opravdu celiství.
Jak nahoře, tak dole. Jak uvnitř, tak venku.
Když se díváme z nadhledu, neoddělujeme se od toho, co je pod námi. Naopak – zůstáváme ve svém středu. Jenom věci zvenčí nás míjí s větší lehkostí. Jasněji je vidíme, i když nás už tolik nestrhávají.
Duchovně vyrůst, neznamená oddělit se od fyzického. Není to o tom duchovně utéct do oblak. Ale propojit všechny naše aspekty. Být člověkem – fyzicky i duševně.
Nepopírat ani jedno. Nevyzdvihovat jen to druhé. Protože jakmile jedno potlačíme, vzniká nerovnováha. A bez rovnováhy nemůžeme být celiství. Vždycky nám bude něco chybět.
Důležité je zůstat vnímaví. Na obou stranách.
A pak možná jedno i druhé splyne – zůstane jen vědomí.
Představuju si kruh. Lidi sedící kolem ohně. Každý se svým příběhem.
Sdílení. Propojení.
Duchovní, mentální i fyzické. V jednom těle. V jednom kruhu.
Někdy duchovní stránka ignoruje tu fyzickou. Jindy si fyzická nevšímá té duchovní.
Ale když se potkají, když se navzájem uvidí, je to nádhera.
A právě tehdy to začne. Nejdřív v sobě. A pak i s ostatními.
Jsme schopni tolika krásných věcí. Ale často to nevidíme.
Zlehčujeme. Zpochybňujeme.
Duchovno si dělá legraci z těla, tělo z duchovna.
A když se nám daří? Bojíme se pohlédnout hlouběji.
Co kdyby se ukázalo, že jsme se celý život mýlili?
Ale být celistvý neznamená být bezchybný. Znamená to vidět celek.
Jak nahoře, tak dole. Jak uvnitř, tak venku.
Děkuji za návštěvu a budu se na vás těšit u dalšího příběhu.