Obraz jsem malovala přímo k tomuhle příběhu. Až později jsem si všimla, že jsem ho omylem podepsala z obou stran. 🙂
Každý z nás v nich může slyšet něco jiného – a to je v pořádku.
Proto vám vždy nejdřív dávám čas najít vlastní odpověď – najít svůj vlastní poklad.
Moje vysvětlení přijde až později – aby se vám nepletl klíč s pokladem 😊
Proč to tak mám? Mrkněte sem ➡️ Proč hned nevysvětluji symboly v příbězích 🌿
Holubice je symbolem vyšších vibrací – znamená vidění světa z jiné, „vyšší“ perspektivy.
Světelná koule, která tady představuje světlo poznání, nejprve sestupuje do našich hlubin – do míst, která často necháváme stranou světa, a někdy dokonce skrytá sami před sebou.
I v těchto hlubších vrstvách psyché vládne řád, zde symbolizovaný moudrou královnou, která tiše připomíná: je potřeba to vynést na světlo.
Pokud v sobě tyto vibrace schováme, nakonec zahynou.
Uvnitř cítím, jak je to nebezpečné. Má důvěra v lidi není velká a na denním světle se cítím zranitelná.
Tento příběh je i o odvaze být zranitelný.
Co jsem se o téhle odvaze naučila?
Že nalezení odvahy neznamená, že přestaneme být zranitelní.
Zranitelnost je pořád stejně reálná jako předtím – a možná, že skutečně budeme znovu zraněni.
Ale nemá to být zkušenost, která nás vrátí zpátky do jeskyně, kde už zůstaneme ukryti.
Protože už nejsme sami – holubice zůstane s námi na světle.
A časem možná zjistíme, že okolní svět vnímáme jinak než dřív.
Některé věci, které nás kdysi zraňovaly, už se nás tolik nedotýkají.
Prázdný talíř symbolizuje nepřítomnost něčeho.
Tady bychom mohli připomenout hermetický princip: „Jak dole, tak nahoře. Jak nahoře, tak dole.“
Co nenajdeme v sobě, nenajdeme ani venku – a naopak.
Ale kde to tedy hledat? A co vlastně hledáme? To je otázka pro vás.
Zámek a královna představují řád světa – systém.
Když vyjdete ze své jeskyně, čeká vás právě tohle.
Je to smutné – vaše holubice může být zahubena.
Je ale řád sám o sobě špatný?
Ne. Systém koná ve jménu dobra, v dobré víře.
Jak se říká: „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“
Každý národ má svou pravdu.
A to, co můžeme skutečně změnit, jsme my sami.
Dělat věci podle svého cítění, nejlépe, jak umíme.
A nebát se být zranitelní.
Děkuji za návštěvu a budu se na vás těšit u dalšího příběhu. 
