✨

Sedím ve třídě. Školní lavice jsou plné lidí. Je přestávka a atmosféra je živá – mezi lavicemi se pohybuje spousta dospělých, povídají si, smějí se a vášnivě diskutují. Najednou do třídy vstoupí učitelka. V ruce drží smlouvu, kterou mi chce předat, ale dav lidí jí brání v cestě. Zdá se, že ji to nijak nezastaví – lehce se vznese nad hlouček a zamíří přímo ke mně. Sleduji ji a najednou si uvědomím, že to dokážu taky. Bez váhání se zvednu ze země a letím jí naproti. Vím, že umím létat.

Ostatní na nás bez zájmu hledí, jako by to bylo úplně běžné. Nikdo se nediví, nikdo nereaguje. Ani učitelka. Je chladná, přísná, jako by ji můj let vůbec nezajímal. Přála bych si, aby si všimla. Aby uznala, že dokážu to samé, co ona. Čekám, že ostatní něco řeknou, že to ocení. Ale oni jen mlčí, jako by létání bylo tím nejobyčejnějším, co si dovedou představit. Je mi z toho smutno. Zvláštní schopnost, kterou mám, se najednou zdá úplně zbytečná.

Později za mnou přichází kolega a navrhuje, jestli bych s ním nezašla na kávu. Souhlasím, ale později si vzpomenu, že mám už v ten čas něco domluveného se sestrou. Nevím, jak to všechno zvládnout, jak se rozhodnout. Nerozhoduji se na základě sebe. Ani jedna schůzka se mě niterně nedotýká, ale chci jim udělat radost a vyjít jim vstříc. Cítím, jak se ve mně zvedá stres. Ten známý, nepříjemný pocit, který mě pořád dokola pronásleduje.

Rozhovor se sebou: Rozklíčení symbolů metodou STV (Symbolová terapie vhledem)

– Létání, vznášení se… Co to vlastně znamená?

– Znamená to, že se dokážeš povznést. Nad problémy, nad lidi. Vidíš věci z výšky, z perspektivy, kam ostatní nedohlédnou. Možná čekáš, že si toho někdo všimne. Že to ocení. Ale pro ostatní tohle zůstává neviditelné. Neznají to, a proto to nevidí.

– Proč se mi o tom zdálo zrovna ve škole?

– Škola je symbol. Představuje svět učení. I tohle je něco, co se musíš naučit. Učitelka to přehlíží. Ani ji nenapadne, že někdo ve třídě by mohl mít takovou schopnost. Spíš ji to zneklidňuje. Ale ty jsi schopná vidět to, co ona ne. A díky tomu se můžeš vznést. Nad učebnu, nad školu, nad mraky a dál… až do prostoru, kde hranice neexistují.

– To zní nádherně. Ale co když mě to odloučí od ostatních? Co když ztratím spojení s lidmi? Nebudu pak jen sama a smutná?

– A teď? Jsi šťastná tak, jak to je?

– Ne, nejsem.

– Tak co kdyby to šlo jinak? Co kdybys mohla být součástí lidí, ale zároveň zůstávat volná? Co kdyby ses dokázala odlepit od zemské tíže, ale neztratit spojení? Nechtěla bys to zkusit?

– Pokud je to možné… pak ano. Chci to zkusit.
– A co čas? Jak do toho zapadá čas?

– Čas je spojený se zemí. Je to pouto, které tě drží při zemi. Ale ty už jsi odpoutaná. Už nejsi vázaná na čas ani prostor. Jsi mimo lidské nálady, vrtochy a prkotiny.

– A co návrat?

– Návrat? Už není možný. Už se nemůžeš vrátit do toho, co bylo. Už zpátky nezapadneš.

– Tak co teď?

– Teď? Teď je čas skutečně létat 😊🪐