Příběhy, které vám vyprávím, mluví v symbolech.
A se symboly je to… ošemetné.
Vysvětlovat symboly je ale vždycky trochu ošemetné. Pokud se vás příběh nějak dotkl a vidíte v něm něco jiného než já – držte se toho. To je totiž ten nejdůležitější klíč.
Možná máme společné nevědomí, možná sdílíme pár archetypálních zásuvek — ale příběh umí odemknout i to, o čem jste dosud ani netušili, že tam je. A právě proto vznikají. Proto přicházejí.
Někdy stačí jeden obraz, jeden pocit. Jedna jediná věta, která vám zůstane vrtat v hlavě. Jako zrnko písku v botě — malé, nenápadné, ale neustále vás upozorňuje, abyste se mu věnovali. Všichni to známe — na zrnko v botě se zkrátka zapomenout nedá.
Co vám příběh říká — a proč vám říká zrovna tohle?
Ve chvíli, kdy na to přijdete, už příběh přestane být můj.
A stane se vaším.
Dlouho jsem zvažovala, jestli symboly vůbec komentovat.
Můj oblíbený režisér David Lynch tvrdí, že příběhy by měly mluvit samy za sebe — a že jakmile se začnou vysvětlovat, tajemství se vypaří.
Jenže tyhle moje příběhy nejsou vymyšlené.
Přišly v tichu, v obrazech, které mě vyhledaly samy.
A tak mám občas pocit, že je fér nabídnout drobný klíč.
Klíčem ovšem není můj, ale váš vlastní výklad.
U Symbolionu a Města bez hvězd je to trochu jiné.
Tam už příběhy vyrostly ze semínek vizí, které ke mně přišly, ale dál je zalévala moje fantazie, moje otázky a můj vlastní pohled. A to je taky v pořádku.
Protože ty nejdůležitější odpovědi stejně vždycky najdete jen uvnitř sebe.
Příběhy mohou jen rozsvítit baterku.
Na cestu už si musíte posvítit sami.
Děkuji za návštěvu a zase příště. 
🎨 Symboliku tohohle obrazu si můžete rozluštit sami. Co asi znamená liška 🦊 a další symboly? Vsadím se, že každý z vás v tom uvidí něco jiného.
A to je taky v pořádku.
