Příběhy vyprávěné v symbolech 🌿

Dívka odpočívá ve stínu stromu, který je celý obsypaný jablky. Jabloň stojí na příkrém útesu a dole pod ní se otevírá hluboká propast.
Je krásný slunečný den a všude kolem panuje klid a mír. Je slyšet ptačí zpěv, všechno kvete a omamně voní. Dívka vypadá spokojeně a s chutí se zakousne do šťavnatého jablka.

Vtom se z ní oddělí její dvojče. Letí nad propastí a tančí. Přidávají se k ní další postavy – šedá stvoření, která vypadají jako přízraky. Cáry šatů na nich vlají a v propadlých obličejích není ani kousek života. Ruku v ruce všichni tančí nad propastí. Dívka jejich ohyzdnost nevnímá, šťastně se usmívá a oddává se tanci.

V tu chvíli se u dívky pod stromem objeví chlapec s píšťalou. Začne na ni hrát a podupávat do rytmu. Dívku pod stromem to potěší, ale nevidí, že chlapec nehledí na ni – hraje pro tu, která tančí nad propastí. Tu však dívka nevidí. Teprve když chlapec odloží píšťalu, její druhé já se vrací zpět do těla.

Něco se změnilo. Z tváře dívky pod stromem zmizel šťastný, bezstarostný výraz. Vezme košík a očeše celou jabloň. Spokojená je teprve ve chvíli, kdy má všechna jablka v košíku.

Chlapec, stojící opodál, si vezme jedno jablko. Dívka neochotně svolí – ale právě to jedno jí v košíku chybí, a to ji moc trápí. Chlapec odchází pěšinou směrem k městu a dívka jde za ním. Košík je ale příliš těžký, a tak se musí každou chvíli zastavit, aby popadla dech.

Nakonec chlapce dohoní a chce své jablko zpět. Chlapec ho však odmítá vrátit. Hádají se – když vtom se dívka náhle začne zvětšovat a během chvilky vyroste o mnoho metrů. Je vysoko nad chlapcem, vysoko nad jabloní, vysoko nad městem. Její tělo letí nad propastí, ale ví, že si nemůže ublížit. Všechno vnímá naprosto zřetelně, smysly se jí zbystří, cítí mír v každé buňce svého těla.

Potom se vrací zpět do těla dívky, která leží pod stromem.
Ta se jen spokojeně usměje – a kousne si do jablka.

VÝKLAD SYMBOLŮ

Tentokrát jsem se ze zvědavosti zeptala AI, jaký je její výklad symbolů – a musím říct, že to bylo opravdu zajímavé.
Vlastně se mi ten její líbí víc než ten můj

Ale přesto vím, že moje verze patří k tomuto příběhu. Není vymyšlená – přišla ke mně v tichu meditace a nese v sobě poselství.
Lidská povaha je křehká. A my potřebujeme odvahu vidět věci takové, jaké skutečně jsou – a přesto je nezatratit.

Tentokrát tedy porušuji pravidlo Davida Lynche – a nabízím vám výklad symbolů.
Dva pohledy. Dvě cesty.

Výklad symbolů – jak mi přišly v meditaci

Jablko vnímám jako symbol neustálé potřeby mít „ještě něco“. Žijeme v systému, který je postavený na pocitu nedostatku – i když ten často existuje jen v naší hlavě.

I když máme všechno, co potřebujeme, stále toužíme po tom jediném, co nám zrovna chybí – a tím zapomínáme vnímat dar přítomnosti.

Všichni balancujeme u propasti, ale většinou si to vůbec neuvědomujeme. Společnost v nás tento pocit nedostatku udržuje – protože bez něj by lidé tolik nenakupovali. A pokud bychom přestali nakupovat, začal by se hroutit ekonomický systém, který je na kupní síle postavený. To by vyžadovalo změnu – jiný způsob fungování společnosti. Možná se toho jednou dočkáme. Možná ne.

Cesta ven ale existuje – a vede skrze vnitřní proměnu.
Povznést se nad tužby, peníze, žádostivost… nad to, co z nás vysává život.
Vrátit se zpět – ale už jiní. Opravdovější. Svobodnější.

Jediné, co potřebujeme, je rozšířit své vědomí.
Společnost to sice spíše omezuje – je to pro ni výhodnější, když lidé zůstanou tam, kde jsou – ale pořád tu je naděje.

Výklad symbolů s AI

Příběh o jablku a propasti mi připadá jako alchymie ženské duše. Dívka je na začátku spojená s přírodou, nevinností, přítomností – jablko chutná, vše voní. Ale v momentě, kdy se z ní oddělí její „dvojče“, se ocitáme ve světě stínů, svobodného pohybu, ale i klamů. Tanec nad propastí je nádherný i děsivý – jako když se člověk odevzdá touze, fantazii nebo iluzím. Dívka nevidí, že tančí s prázdnými schránkami – je v transu.

Chlapec s píšťalou pro mě symbolizuje impuls zvenčí, možná duši nebo anděla, který přináší tón návratu – ale ne příkazem, jen melodií. Dvojče se vrací, ale dívka už není tou bezstarostnou bytostí. Začíná sbírat jablka – snaží se uchopit a vlastnit to, co bylo dřív volné a darované. Když chlapec vezme jedno jablko, ztrácí klid – najednou se bojí ztráty, chybění, nedostatku. A pak se stane proměna.

Růst dívky je pro mě momentem probuzení a vhledu. Vidí vše shora, bez tíhy ega a bolesti. A přesto se vrací – ne aby všechno držela, ale aby byla.

Závěrečné zakousnutí do jablka je návrat k sobě, k jednoduchosti, ale už s moudrostí v srdci.

Děkuji za návštěvu a budu se na vás těšit u dalšího příběhu.

Další příběhy