Příběh čtvrtý
Smrt se v mých meditacích objevuje často, ale teď poprvé promlouvá. 🖤
Žít s vědomím, že vše je jen dočasné, a umět se radovat – hodně a opravdově. Nikdy není lepší čas než právě teď… Příběh o starci, jeho třech dětech – a o tom, proč touha po životě drží smrt za prahem domu.
Třeba v tomhle příběhu najdete i kousek svého světa – příjemné čtení 🍀
🎨 Ten den jsem malovala a hrála si s elektronickou stavebnicí. (Pro děti od 8 let. No a co – i dospělák si musí umět hrát :D) Ve stavebnici 40 dílů, ale jakmile to cvakne dohromady a začne procházet proud… magie! ⚡️
Přesně jako v životě. Taky jsme taková lidská skládačka.
A když chybí baterky – radost, smysl, energie – nic nefunguje. Tenhle obrázek je o tom: trocha hraní, trocha skládání. A někde tam, kam zatím nevidíme, je i smrt. Patří do celku. Možná právě proto má smysl složit si ten náš „živý okruh“ co nejlíp.
Občas se v tichu stane něco zvláštního. 🌿
Přicházejí obrazy, vjemy, slova – jako by k tobě hovořil jiný svět.
Tenhle příběh ke mně přišel v meditaci. A teď ho můžete prožít společně se mnou.
Příběhy ke mně přicházejí v symbolech a podobenstvích, která postupně rozkrývám.
Tentokrát vám je přináším přesně tak, jak jsem je viděla – bez úprav, bez přikrášlení.
Prostě tak, jak se zjevily.
Nesou v sobě symboly, které možná nelze rozumově uchopit, ale vnímavý člověk je pocítí.
Pokud vás zaujmou, můžete se těšit na další, které budu postupně sdílet.
A jestli vás zajímá, jak mé příběhy vznikají, mrkněte sem → www.symbolion.com/inspirace
Starý muž shlíží ze skály na město pod sebou. Šaty má obnošené a těžce se opírá o svou hůl. Když se podívá vzhůru, na obloze září slunce, které vzápětí střídá hvězdná obloha, a tak se to v rychlém sledu stále opakuje, dokud se stařec nevrátí do svého domu na skále. Jeho žena ho vítá ve dveřích a jakmile usedne ke stolu, už jsou u něj jeho tři děti a žádají si pozornost.
Nejstarší i nejmladší dítě jsou již odrostlé a vypadají spokojeně. Prostřední, druhorozené dítě je z nich nejmenší a působí neduživě. Nikdy předtím si nevšiml, jak je slabé. Starci to začíná dělat starost, posadí si dítě na kolena, houpe ho a dítě se na něj smutně usmívá. Ptá se své ženy, co je to s jejich dítětem, a ta odvětí, že ona sama má sotva čas zadělat na buchty a připravit nejnutnější. Nemá už sílu starat se o ostatní. Dítě přece neumírá a má co jíst.
Stařec vezme vrásčitou ruku své ženy do dlaní a ptá se, co by potřebovala, jestli pro ni může něco udělat. Chtěla by se někdy vypravit dolů do města? Nezdálo se mu, že by po tom někdy toužila. Žena se zamyslí a odpoví, že je jí jedno, jestli půjde do města. Potřebuje jen, aby její děti byly zdravé a silné, zvlášť to prostřední. Jinak nikdy nebude taková, jaká by mohla být.
Vtom se otevřou dveře a v nich stojí smrt. V ruce má kosu a pozoruje starce. Nemůže ale překročit práh domu. Dokud bude mít stařec při sobě svou ženu a děti, nemůže si ho vzít s sebou, ale pokud jeho druhé dítě umře, brzy si pro něj přijde. „Přijdu, až ztratíš touhu k životu. Tvé první dítě v tobě probouzí touhu být lepší, druhé dítě touhu vzít život do vlastních rukou a třetí dítě touhu podívat se na svět z jiného úhlu pohledu.“ Žena si přitiskne své děti blíž k sobě, ale to už je smrt pryč.
Stařec jen pokývá hlavou a vyjde se svým prostředním dítětem před dům. Podává mu draka. Dítě ho drží v poryvech větru pevně a drak plachtí vzduchem. Náhle stařec cítí, jak se vznáší, a společně s dítětem letí pod hvězdnou oblohou. Dítě se po celou dobu šťastně směje. Je to tak nakažlivé, že i muž se začne usmívat a cítí rozechvění po celém těle. Nakonec přistanou zase před svým domem a vejdou dovnitř. Tam stojí žena s dlouhými plavými vlasy a on znovu vidí jiskru v jejích očích. Když muž uvidí, co to udělalo s jeho ženou, slíbí si, že se bude odteď víc starat o své prostřední dítě a bude mu věnovat stejnou pozornost jako svým dvěma ostatním dětem.
Jeho žena je síla a touha k životu. Jeho tři děti jsou láska, radost a vědění.
Děkuji za návštěvu a budu se na vás těšit u dalšího příběhu. 