Tento příběh ke mně přišel v meditaci.
Možná je víc o kotěti, možná víc květině.
Nechci ho vykládat ani vysvětlovat – jen ho s vámi sdílet.
Takový malý příběh, který začíná ochočením a končí svobodou. 
🎨 olejový pastel
Občas se v tichu stane něco zvláštního. 🌿
Přicházejí obrazy, slova – jako by k vám promlouval jiný svět. Tenhle příběh ke mně přišel v meditaci. A teď ho můžete prožít společně se mnou.
Příběhy ke mně přicházejí v symbolech a podobenstvích, která postupně rozkrývám. Tentokrát vám je přináším přesně tak, jak jsem je viděla – bez úprav, bez přikrášlení. Prostě tak, jak se objevily.
Pokud vás zaujmou, můžete se těšit na další, které budu postupně sdílet. Jestli vás zajímá, jak moje příběhy vznikají, mrkněte sem → www.symbolion.com/inspirace
Po cestě běží malá koťata, lehká jako myšlenky.
Zastaví je člověk. Jedno z nich zvedne, opatrně si ho schová do kapsy a odnese domů.
Doma kotě nakrmí, zahřeje, dá mu jméno. Kotě spokojeně přede a tulí se k němu, jako by se znali odjakživa. A pak se ocitnou ve výkladní skříni. Muž s úsměvem ukazuje světu, jak jeho kotě nosí oblečení a jak mu to sluší. Jak si umí lehnout do postele a klidně spát. Jak zvládá jíst příborem. Lidé za sklem vitríny přikyvují, jsou nadšení a spokojení.
„Další člověk je na světě,“ šeptají si.
Kotě sedí u počítače, ťuká tlapkami do klávesnice a k tomu si potichu mňouká písničku, kterou nikdo jiný neslyší. A jednoho dne ….. kotě otevře dvířka, vyklouzne ven a uteče do lesa.
Běží hustým lesem, hlouběji a hlouběji. Roste, sílí, dech se mu prodlužuje a tlapky si pamatují cestu. Když se vrátí, drží v tlapce květinu. Nedá si ji vzít. Je to zatím jen zelené poupě – obyčejné, nenápadné. Člověku se nelíbí, že kotě věnuje tolik péče něčemu tak nicotnému a chrání ho vlastním tělem.
Jakmile kotě sevře květinu v tlapce, stonek začne růst vzhůru.
Roste a roste. Jen poupě zůstává zavřené.
Až jednoho dne.
Květina je tak vysoká, že na ni kotě sotva dohlédne. A tehdy se poupě otevře. Bílé okvětní lístky se rozvinou kolem žlutého středu a uprostřed stojí malé děvčátko – drobné jako panenka. Nevidí, co se děje pod ní. Nevidí kotě.
V tu chvíli všechno ostatní zmizí. Je jen květina a děvčátko.
Děvčátko začne zpívat. Nebo si možná jen brouká – ale není to žádný lidský zvuk. Vzduch se kolem ní chvěje, svět se na okamžik uspořádá do dokonalé harmonie. Pak prstem do vzduchu nakreslí ptáka. Čára se rozzáří, pták ožije a zazáří všemi barvami.
Děvčátko na něj nasedne a odlétá.
Někdy ji steskem píchne u srdce, když si vzpomene na kotě. Nezapomněla na něj. Ale kotě už je taky pryč.
Děvčátko plachtí na perutích duhového ptáka mezi hvězdami a je šťastné. Občas ji můžete zahlédnout, jak slétá nad město a hledá kotě s poupětem. A někdy zase můžete potkat kotě s poupětem.
Obojí je vzácné.
Mějte oči otevřené.
A možná si při tom všem hledání ani nevšimnete, že jste to vy.
Děkuji za návštěvu a těším se u dalšího příběhu.